pátek 17. srpna 2012

První návštěva psychiatra

V minulém zápisku jsem popsal, jak se u mě OCD začala projevovat.

Každý den jsem se snažil běhat, protože to někdo psal na fóru - prý to proti depresím pomáhá. Sice nevím, zda to ve skutečnosti proti obsedantně kompulsivní poruše pomáhalo, ale když jsem vždy vyčerpaný doběhl předem zvolenou trasu, byl jsem rád, že jsem to zvládnul.

O mé poruše stále nikdo nevěděl, v podstatě ani já sám. Častěji jsem měl rozepře s rodiči, kteří nechápali důvod mé často špatné nálady a nevrlého chování. Pracoval jsem s dětmi ve věku 10 - 15 let dvakrát týdně v rámci zájmových útvarů. Když jsem večer končil, byl jsem k smrti unavený. Neustále mě sužoval tlak v hlavě a nutkání na něco myslet, což bylo v té době stále "Co když jsem gay?".

Začal jsem se stranit všech kluků, jen pohled na mé spolužáky vyvolal panickou hrůzu z toho, že se mi možná líbí. A jednalo se o muže jakéhokoliv věku. Prostě jsem se v té doby tedy začal bavit víc s holkama.



Bál jsem se situací, kdy jsem se nemohl nějak zabavit. Naprosto typický příklad byla cesta autobusem do školy, kterým jsem jezdil dvakrát denně, jedna cesta trvala necelou hodinu. Už dopředu jsem se děsil toho, že budu přinucen jen nečinně sedět a nechávat si nahlodávat mou mysl neustálým přemýšlením. Autobus byl často přeplněný, mě při tom polévalo horko a nebyl jsem schopný se na cokoliv soustředit. Pouze jsem doufal, že už za chvíli budeme v cíli a já budu moct vypadnout. Nesnesl jsem doteky spolucestujících (mužů), kterým se samozřejmě nešlo vyhnout. Pokud jsme se třeba dotýkali nohama, celou cestu jsem na to nemohl přestat myslet.

Cesta do Francie byla peklo

A teď si představte, že jsme se školou vyrazili na cestu do Francie - autobusem. To pro mě bylo něco naprosto šíleného, ještě teď se mi při té vzpomínce dělá úzko.

Když jsme dorazili zpátky do Čech (respektive když jsem věděl, že už nebudu muset být v tom zatraceném autobusu), bylo to pro mě jako vysvobození. Ale zároveň jsem si uvědomil, že už to tak dál nejde a musím s tím něco dělat.

Citalopram-ratiopharm - tyto léky jsem užíval každé ráno.
Svůj stav jsem popsal své matce. I své vážné pochybnosti o své sexuální orientaci a diagnostiku deprese. Matka z toho byla poněkud vyděšená, ale asi po svých předchozích zkušenostech se snažila chovat mírně. "I kdyby jsi byl na kluky, tak tě budu mít pořád stejně ráda," tenkrát řekla. Málem jsem z toho zešílel. Mně se přeci líbí holky! Ale v té době jsem si nebyl ničím jistý, tak moc jsem byl OCD nahlodaný.

Po pár krutých týdnech nejistoty jsem se rozhodl, že vyhledám návštěvu psychiatra. Všechno zařídila má matka, já jen přišel v určitý termín. Samozřejmě jsem se především bál toho, že v čekárně bude někdo známý a já tak spáchám společenskou sebevraždu. Tak moc jsem byl hloupý. Nic takového se naštěstí nekonalo. Pamatuji si, jak jsem si v čekárně prohlížel všudypřítomné naučné plakáty o depresi.

Samotná návštěva v podstatě splnila má očekávání a trochu mě uklidnila. Doktor tenkrát z mého vypravování správně pochopil, že se nejdná o depresi, čímž mě trochu uklidnil. Předepsal mi léky Citalopram-ratiopharm, které jsem od té doby bral každý den ráno.

Říkal jsem si, že mám vyhráno. Musím se pousmát nad tím, jak jsem byl opět moc hloupý.

Příště se zaměřím na pobyt ve Francii, který byl pro mě s OCD naprostou noční můrou a popíšu, jak začaly fungovat předepsané léky. Hezký víkend.

4 komentáře:

  1. Ahoj,
    děkuji ti za tvé sdílení zkušeností.

    Je mi 30 let a také trpím OCD (už od dětství).

    V počátcích jsem měla klasické projevy obsesí a kompulzí jako např. mytí rukou, opakované zapínání a vypínání vypínačů atd.. Toho se mi v dětství podařilo zbavit bez léků, ale obsese mě v různých i velmi skrytých formách pronásleduje v podstatě celý život s tím, že mám "lepší" a "horší" období.
    V posledních letech jsem po stresujících událostech musela brát antidepresiva a s účinkem Citalopramu mám velmi dobrou zlušenost, (až na přetrvávající vedlejší účinek na libido). Udělala jsem ale tu chybu
    (podpořenou právě nežádoucím vedlejším účinkem), že jsem tento lék nikdy nebrala déle než 3 měsíce, a tak se po nějaké době obsese nenápadně a plíživě vrátila (i v úplně jiné formě). Jelikož bylo sporné, že jde opravdu o obsesi a nechtěla jsem mít snížené libido Citalopramem, dostala jsem Aurorix, který beru už 3 měsíce, ale bohužel vůbec nezabírá. Až tento týden jsem se na netu dočetla, že nepatří do skupiny antidepresiv určených na OCD.
    Moje bsese je neustálé asociace na minulost(různé špatné zážitky z průběhu celého života)a nutkání vracet se do konkrétní události, do detailu si na ni vzpomenout v co možná nejhorším světle, abych si nenalhávala, že to bylo lepší než se zdálo a poté se uklidnit a smířit se s tím běžným zbůsobem. I když mám rozumově odůvodněné, že se do minulosti vracet nemusím a i kdybych si v ní někdy lhala, už je to dávno pryč a možné důsledky pominuli, nemohu se toho zbavit a zvláště ne v posledních měsících.
    Nevím, zda tě zajímá můj zkrácený příběh, chtěla jsem tě jen ještě upozornit na svůj poznatek, že i když se zdá, že má člověk buď pouze kompulzi nebo pouze obsesi, jedno bez druhého být nemůže stejně jako příčina a důsledek.
    U tebe například si myslím, že máš sice obsesi- vtíravou myšlenku, že jsi gay, ale kompulze nechybí- je to právě to nutkání nad tím přemýšlet, popř. se uklidňovat, že gay nejsi atd. Nevím přesně, jak nad tím přemýšlíš, ale předpokládám, že ta myšlenka má nějaký důsledek v dalším myšlenkovém pochodu. To je podle mě právě ta kompulze.
    Nevím, jestli ti to nějak pomůže, ale měla jsem potřebu na tvoje povídání reagovat a jsem zvědavá na pokračování.
    Každopádně moc držím palce.;-) Oba víme, že to bude zase dobré..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, moc děkuju za reakci :) Teď jsem byl docela vytížen školou, ale zase se chystám obnovit psaní.

      Je pro mě složité si představit tvoje obsese, ty moje mi oproti tvým přijdou jakoby "jednodušší". Doufám, pro nás oba, že těch dobrých období bude pořád víc!

      Vymazat
  2. ahoj Honzo:-)myslím,že mám obdobný problém myslíč,že bychom si mohli napsat na mail?můj je fropletal@seznam.cz...prima den:-)

    OdpovědětVymazat